Hodná máma = „blbá“ máma!

„No, co tohle napsalo za krávu!“ proběhne hlavou nejedné mamince.

Já! A to zcela dobrovolně. Nikdo mi nedržel nůž na krku, nevyhrožoval smrtí a nedržel mě za nohu z výškové budovy.

Nadechni se! Ještě jednou a pojď číst. 😉

Maminka, to božské stvoření pro malé tvorečky. Anděl 😇, který by jim snesl modré z nebe a nikdy neodmítne. A proti němu malí ďáblíci 😈 👿, kteří od útlého věku zkoušejí, kam až mohou zajít, co ještě si mohou dovolit, kam až maminka povolí.

Já sama o sobě jsem matka kamarádka, vyšlo mi to i v osobnostním rozboru.
To znamená win=win (vítězství=vítězství). Máme s desetiletou dcerou dnes už hlavně kamarádský vztah, vychováváme se navzájem. Ale ne vždy tomu tak bylo.

Hlavně v době minulého vztahu, jsem to malé nechápající dítě hodně okřikovala a omezovala, aby netančila, nebrblala si, nehrála si tak hlasitě, aby se tatínek nezlobil, aby nenadával a protože toto by se mu nelíbilo. Chuděra, měla pomalu být jak hadrová panenka v koutě. HLAVNĚ POTICHU.

Nefungovalo to, ona byla živá a já nedůsledná. Každopádně to jsem stále. Verča ví, že může zlobit, být hlučná, živá, ale netoleruji a nikdy jsem netolerovala vztekání, vynucování si a vymáhání. Hlavně, aby byla spokojená a abych ji umlčela, protože, co by si lidi pomysleli, když jí uslyší brečet. Nestalo se mi, že by se vztekala v krámě. Hraček měla dost, rozhodně netrpěla, když se jí nekoupilo vše.
„Napiš Ježíškovi nebo to koupíme k narozeninám.“

Pamatuji si na situaci, kdy jí byly asi dva roky a šly jsme z hřiště. Nesla jsem ji v náruči a ona, jako asi 90% dětí, brečela, že domů nechce. Když jsme přicházely k domu, tak mezi vrátky stál děda a už z dálky mě pobízel, abych přidala, aby lidi z okolí neslyšely, jak se vzteká.

„To si ze mě děláte srandu?“ ozvala jsem se. „Myslíte, že je jediné dítě, které brečí, když nechce jít domů z hřiště?“
Vícekrát už nepadlo ani slovo a mohlo jí být slyšet až v sousedním městě.

Nikdy jsem ji nebila, nedostávala výprask, neklečela. To jsem si odnesla z domova a nikdy bych to neopakovala, zvlášť, když vím, jak jsem díky nesmyslným a často bezdůvodným trestům měla pak tátu o to víc na háku.

Když zlobila a neposlouchala, stačilo opět použít domluvy a domluvu dodržet. Jednat s ní jako s dospělákem.  Vysvětlit vzájemnou důvěru. Tys ji porušila, ok, beru na vědomí.

Asi nejlépe to vysvětlím na příkladu. V bývalém vztahu jsem „vychovávala“, krom mojí dcery, puberťáka. Měl utřít a uklidit nádobí. Byli jsme tak domluveni. Jenže se mu nechtělo a neudělal to. Přišla jsem domu z práce a nádobí za něj uklidila. Kdybych to takto nechala, byla bych hodná, ale „blbá matka“ a on by to příště udělal znovu. Proč taky ne, když vidí, že domluvy se mohou porušovat.
Já nádobí sice uklidila, ALE když přišel na večeři, večeře nikde. 
„No, víš byli jsme domluveni, že utřeš a uklidíš nádobí. Asi jsi neměl čas, tak jsem to udělala. Ale tím, že jsem musela uklidit to nádobí, už jsem neměla čas udělat večeři, takže si něco ven v ledničce.“ Win=win. A příště věděl, že dohoda je prostě dohoda.

S Verčou, která byla asi 4 až 5 letá.

„Neposloucháš, když já od Tebe něco chci, takže fajn, až budeš chtít něco Ty, budu se chovat úplně stejně. Neuslyším.“ Ale je potřeba slib dodržet. Nepřipadat si jako ta nejhorší matka, že ten můj drobek strádá, když nedostane, co si usmyslí. Když nereaguji hned na jeho zavolání nebo si z něho nesednu na zadek. A nenechat se vydírat, že už bude hodný, když teď to, maminko, uděláš. Přesně naopak. zase bude jen slibovat. Nejprve dodrž, že budeš hodný a pak …

Nejsem matka, která lpí na svém dítěti.

Miluji ji, ale miluji i svůj život. Když bylo Verče 8 let, měla období, že dělala scény, pokaždé když jsem chtěla večer někam jít nebo přespat u svého přítele a ona měla být s babičkou, kde jsme na přechodnou dobu bydlely.
Nic jí nechybělo, byly jsme spolu přes den, měla jít spát, ale prostě mi to dávala sežrat.

Jednoho dne jsem se už naštvala a řekla jí: „Jestli si myslíš, že kvůli Tobě, nebudu mít svůj život a budu jen doma sedět na zadku, tak na to hodně rychle zapomeň. Já Tě taky pouštím ke kamarádce nebo když chceš na nějakou akci, tak jdeš. Takže i já si budu chodit, kam chci! Jestli se Ti to nelíbí, budu doma, ale Ty taky. Žádné spaní u kamarádek, žádné akce v Globusu nebo hraní s dětmi na hřišti.“ Drsné?! Možná! Jednala jsem dle zásady win-win.

A co se stalo? Nesesypala se! Naopak, náš vztah dostal jiný rozměr. Pochopila a vyvodila si důsledky a rychle si srovnala v hlavě, že pro ni je výhodnější mě 2x do týdne k Marcelovi pustit.

Děti nejsou hloupé! To mi je hloupými děláme a stále máme pocit, že je musíme chránit a že toto jim nemůžeme říci, protože by to nepochopili. Někdy se to snažíme okecávat, protože to není jednoduché pro nás a nevíme, jak na to, a tak si myslíme, že namazáním medu kolem pusy se to vyřeší, ale je tomu přesně naopak. Dítě vycítí neupřímnost a pak to časem vrátí. A nemůžeš se na něj zlobit, protože se to naučilo od Tebe!

Milá maminko, pokud své milované dítě obskakuješ a hýčkáš, pravděpodobně z něho vyroste sobecký, rozmazlený fracek, který si nebude vážit ničeho a, nedej bože, nikoho. A nejen, že poleze na nervy celému svému okolí, promiň, kromě Tebe milující maminky, tak to bude mít těžké hlavně on sám. Narazí na život, kdy mu nebude vše servírováno na zlatém podnose a on těžce pocítí tvrdou realitu.

Miluji čínský citát:
“ Chceš-li, aby Tvé děti zažily život v klidu, nech je trošku hladovět a trošku zažít zimu.“

A neříkám, že to platí vždy, ale často se stává, že ty nejvíce opečovávané děti pak o své mamince mluví jako o krávě a v dospělosti je pro ně máma na posledním místě. Respekt a úctu si musíš vybudovat i u svého dítěte.  A vzájemnou důvěru, ale o té až příště. 😉

 

Článek je součástí uceleného ročního programu ❤️Messenger nakopávač❤️, který pomáhá ženám zvýšit sebevědomí, naučit se říkat NE, nebrat si věci osobně. Chceš si ho vyzkoušet ZDARMA? Aktivuj si ho ZDE.

Komentáře
  1. Jitka napsal:

    Mam to uz za sebou. Jeji „nesnasim te!“ me zabolelo, ale ja, presvedcena o tom, ze delam spravne, jsem ji odpovedela“ to preziju, ale kdyby se ti tam neco stalo, to bych neprezila“
    Dceri jsem nedovolila jit na party. Prezily jsme to obe 🙂 a nas vztah to nezhorsilo, spis naopak.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Více o ochraně osobních údajů

  • 30denní výzva Sebelásky

    Udělej krok, kterého NEBUDEŠ NIKDY LITOVAT! Už více jak 500 žen ho udělalo.❤️

  • ❤️Messenger nakopávač

    Chceš zvýšit své sebevědomí?
    Naučit se říkat ne?
    Nebrat si věci osobně?
    Řešit problémy bez stresu? 

    ❤️Messenger nakopávač❤️

    Celoroční ranní zprávy, protože motivaci je potřeba dodávat každý den!

    Vyzkoušej si na 7 DNÍ ZDARMA.

     

  • Taky si přečtěte: