Hele, to udělám až jindy! Na to mám ještě čas! Vážně?!

Umírám!

Ale nevím o tom. Už vlastně podruhé v mém krátkém mladém životě.

Je leden roku 2017. V dubnu by mi bylo 36 let. Nic mě nebolí. Vlastně je to velmi rychlé. A hlavně nečekané.
Nikdo mě na to nepřipravil. Nevaroval. Nemohu tomu zabránit.

Krásný večer s mými nejbližšími. Dcerou a nově navráceným přítelem. Láhev nedopitého vína na stole. Jdu si dát sprchu. Po kolikáté už v mém životě?! Jenže dnes je vše úplně jinak!

Zapnuté nesvítící světlo nad kuchyňskou linkou, o kterém nikdo neví, že jeho kabely jsou provrtány šroubem připevňující kovovou poličku ke stěně umakartového jádra koupelny. Nepoužíváme ho, protože nefunguje, ale dnes ho někdo omylem zapnul. Nesvítí, ale elektrika do něho jde.

Tolik blbých náhod dohromady!

Nikdy si nenapouštím vanu, když se sprchuji. Dnes jsem si tam dala špunt. Rychlá sprcha, namydlit se. Otáčím se za sebe pro sprchový gel, který stojí na oné osudné poličce.

Neumím popsat ten pocit, co člověk cítí, když se dotkne.

Asi to dost bolelo, protože si matně vzpomínám, že jsem ze sebe vydala zvuk …

A pak, že se snažím ruku odtrhnout a křičet! Nejde nic, vůbec nic. Neskutečná bezmoc. I když vůbec nevíte, co se děje. Naštěstí to trvá jen chviličku.
2, 3, 5 sekund?!  Nevím. V tu chvíli ztrácím vědomí. Nevím a necítím vůbec nic.

Umírám! Vlastně by to byla krásná smrt, protože mě nic nebolí. Žádný přehrávání filmu mého života, žádná rekapitulace. Asi pro to, že ještě není můj čas. Moje tělo je paralyzováno a dostává se do křeče. Padám do vany a srážím skleněnou poličku za mnou. Ta vyburcuje přítele, který okamžitě vbíhá do koupelny. Ale to já už vůbec nevnímám, neslyším.

„Vlítl jsem do koupelny. Visela jsi za ruku na té poličce, oči v sloup. Rychle jsem Ti chtěl ruku odtrhnout. Vím, že se nemá člověk dotýkat, ale v té rychlosti, uděláš první, co Tě napadne. Cítil jsem brnění. Byla to neskutečná síla, která Ti ruku poutala k poličce. Takže pochybuji, že rady tipu – odtrhnout ručníkem nebo praštit násadou na koště, by tady byly něco platné. Naopak, úplně zbytečné a jen ztráta času.

Vyndal jsem Tě z vany a teď co?! Volat sanitku, masírovat Ti srdce? Začal jsem masírovat, do toho přišla vyjukaná Verča. Když jsi se začala probírat, vytočil jsem záchranku.“

Probouzím se ve chvíli, kdy mě přenáší z koupelny do obýváku a pokládá na postel. Obléká mi tepláky a první triko, které našel. Snažím se s ním komunikovat.
„Buď v klidu, miláčku, už jede sanitka.“
Těžko se mi mluví, ale odporuji. Nic mi není.
Nepotřebuji sanitku, nechci od něho.
Diskuse neexistuje.
„Musíš do nemocnice.“

Se sanitkou přijíždí současně i policie. Mě odváží do nemocnice, přítele s Verčou vykazují z bytu a pečetí ho. Sanitka mě přiváží na traumatologické oddělení. Ale tam se mnou nechtějí mít nic společného.😁
Prý na sobě nemám ani náznak, ani tečku, že bych byla zasažena elektrickým proudem. Odváží mě tedy na kardio, aby mi sledovali srdce.

Ráno při vizitě mě pobavila (to už jsem se opravdu mnoha věcem smála, možná z šoku) doktorka, když nakoukla do pokoje a zahlásila:
„Áááá, tady máme tu paní s elektrickým proudem.“ Řekla to stylem, jako když tam ležím, protože mi elektrizoval svetr a já dostala ránu. 😁 V tu chvíli jsme si uvědomila, že kdo si to nezažije, vůbec netuší, co to obnáší. Ani doktoři.
Tímto vás nenabádám, abyste to šli vyzkoušet.

Po obědě za mnou přišli policajti. Hezký výslech. Na výběru, koho mi pošlou, si dali záležet. Asi mě chtěli, po tom všem, potěšit. A paní doktorka, když mi pak přišla natočit kontrolní EKG, už na mě koukala s očima na vrch hlavy, že to muselo být vážné, když to vyšetřuje policie.

Vše se stalo kolem 23. hodiny a druhý den kolem 17. hodiny jsem propuštěna. Unavena, spavá, ale živá. Bez jediného zranění, známky na těle. Jen mě brněl malíček, kterým jsem se držela poličky.

Měla jsem obrovské štěstí. To asi ten drobet alkoholu v krvi. Říká se, že opilci mají anděle strážný.
I můj táta,vyučený eletrikář, řekl, že při mě stáli všichni svatí, že nedávno po zásahu proudem umřel jeho kolega.

Vím to a jsem neskutečně šťastná a vděčná. Dnes už je to jen varovná a „úsměvná“ vzpomínka.

Vše se děje, jak má! A stalo se to ve chvíli, kdy se to stát mělo! A musela jsem to být právě já.

📌 často jsem se chodila koupat dopoledne, když jsem byla sama doma

📌 10 minut přede mnou se sprchovala Verča, ona by pravděpodobně nepřežila

📌 neumím si představit, že by se to stalo Marcelovi a já měla být v jeho situaci – přece jen ti chlapi jsou více realističtí a ví si rady

Nejhorší představa pro mě není ta, že jsem mohla být mrtvá.
Ale ta, že by mě ráno mrtvou ve vaně našla Verčaměla by trauma na celý život.

Proč Ti tento příběh vyprávím?!

1) nechávej si pravidelně kontrolovat elektriku – pokud máte doma umakartové jádro a v ní namontovanou nějakou poličku, zjisti, zda je opravdu mimo obvod (z vyšetřování policie vyplynulo, že polička tam byla už delší dobu a šroubek se dotýkal obalu drátu, který časem zetlel, a tak se šroub dotýkal přímo drátů)

2) neber život jako samozřejmost! Není jím. Buď vděčná za maličkosti a užívej si každý den. Nečekej na varování, aby sis uvědomila:

📌 že nemá cenu honit se za penězi

📌 že odkládáš sny na neurčito

📌 že jsi se už léta kvůli práci neviděla s přáteli

📌 že je hloupost řešit, co si ostatní o Tobě myslí

📌 že nemá cenu snažit se být dokonalá

📌 že se vlastně nechceš zavděčit všem a je potřeba se naučit říkat NE

📌 že žiješ život někoho, protože dáváš na rady jiných a ne na své vlastní pocity a potřeby

Nevíš dne ani hodiny. Nezapomínej na to a připomeň si to vždy, když se budeš rozhodovat mezi prací a životem s rodinou, dětmi a přáteli. Vždy když se budeš pro něco trápit a zvažovat, zda to udělat podle sebe nebo podle někoho jiného. ŽIJ SVŮJ ŽIVOT. TEĎ A TADY!

S láskou a pokorou v srdci ❤️

Veronika No Stress Mama

PS: Těším se na Vaše komentáře 😉

 


Nežiješ život, jaký by sis přála?
Chceš zvýšit své sebevědomí?
Naučit se říkat ne, nebrat si věci osobně?
Řešit problémy bez stresu a otočit je ve svůj prospěch?

            ❤️ Messenger nakopávač❤️
c
eloroční ranní zprávy, které mají za úkol:

– povzbudit Tě a zvýšit sebevědomí
– „nakopnout“ Tě a ukázat Ti, že na to máš
– ukázat Ti, že nemáš důvod o sobě pochybovat

Vyzkoušet na 7 dní ZDARMA.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Více o ochraně osobních údajů

  • 30denní výzva Sebelásky

    Udělej krok, kterého NEBUDEŠ NIKDY LITOVAT! Už více jak 500 žen ho udělalo.❤️

  • ❤️Messenger nakopávač

    Chceš zvýšit své sebevědomí?
    Naučit se říkat ne?
    Nebrat si věci osobně?
    Řešit problémy bez stresu? 

    ❤️Messenger nakopávač❤️

    Celoroční ranní zprávy, protože motivaci je potřeba dodávat každý den!

    Vyzkoušej si na 7 DNÍ ZDARMA.

     

  • Taky si přečtěte: